Český stát je vyspělý svobodný samostatný stát. Český stát byl vyhlášen v září roku 2015. Úředně je Český stát královstvím, krále však prozatím nemá. Oficálním hlavním městem je Praha, ve skutečnosti však je stát řízen z Ústí nad Labem. Český stát byl vyhlášen kvůli nesouhlasu s vládou a politickým režimem Česka. Většinu obyvatel tvoří podle národnosti Češi a Moravané, významné menšiny pak mají Slováci, Němci, Slezané, Cikáni, Ukrajinci, Rusové, atd. Podle náboženství tvoří většinu křesťané, menšiny mají židé a muslimové. Český stát je ke všem, obzvlášť monoteistickým, náboženstvím velmi tolerantní.
Český stát sousedí na severu s Německem a Polskem, na východě se Slovenskem, na jihu s Rakouskem, uvnitř pak obklopuje státy Coronské konfederace.
Ačkoliv je Český stát úředně dědičnou monarchií, král ještě nebyl vybrán a v zemi tedy vládne regent a Státní rada. Česko je tedy královstvím bez krále.
Území Českého státu tvoří historické Čechy a Morava, spolu s moravskou částí Slezska, vyjma Coronské konfederace. Vláda státu však má v úmyslu získat od Polska historicky česká území, jako například Slezsko. Český stát by rád udržoval přátelské vztahy se všemi státy světa.
Český stát uznává nezávislost a svrchovannost států Coronské konfederace a jejich území si ve většině případů nenárokuje.
Právo a politický systém[]
Politické strany jsou v Českém státě zakázány, taktéž je nemožné být profesionálním politikem, hájícím pouze vlastní zájmy. Státní moc je vykonávána králem, nebo jeho zástupcem - přímo, nebo prostřednictvím Státní rady a státních úředníků, a lidem - přímo, nebo prostřednictvím parlamentu, který má právo navrhovat zákony.
Hlavou státu je král. Jeho titul je dědičný, král sám jmenuje svého nástupce. Neučíní-li tak, trůn připadne jeho nejstaršímu potomkovi, bez ohledu na pohlaví, pokud nemá žádné potomky, nejstaršímu sourozenci, nebo nejbližšímu příbuznému. Mezi královy pravomoci patří například zastupování státu navenek, udělování vyznamenání, povyšování vojáků, vrchní velitelství všech vojsk a vynášení rozsudků. Králi náleží titul Jeho výsost.
Král jmenuje kancléře, který je jeho zástupcem a je oprávněn za krále jednat, i v zahraničí. Král má pravomoc jeho činy zrušit. Kancléř skládá přísahu do rukou krále. Král může svého kancléře kdykoliv odvolat. Kancléř má pravomoc svolávat schůze Státní rady, udělovat vyznamenání, jmenovat soudce a povyšovat vojáky. Tyto pravomoci ovšem náleží především králi a kancléř jich nesmí zneužívat.
Král dále jmenuje vládu sestávající z ministrů. Král má pravomoc kteréhokoliv ministra kdykoliv odvolat a jmenovat jiného. Také má právo odvolat všechny ministry a jmenovat jiné. Každý ministr má přidělen obor své působnosti, podle jeho profesního zaměření a odbornosti.
Ministři, spolu s kancléřem, se scházejí a tvoří tzv. Státní radu, které předsedá sám král, nebo kancléř. Ta projednává důležité státní záležitosti a funguje jako poradní orgán krále.
V Českém státě je svoboda slova, není zde však svoboda shromažďování. Každý má právo vyznávat kterékoliv náboženství, nebo být bez vyznání. Obecně je ale stát založen na křesťanských základech. Církve jsou odděleny od státu, avšak zákony státu jsou silně ovlivněny křesťanskou vírou a náboženstvím obecně. Státem podporováno je římskokatolické a pravoslavné křesťanství.
Zahraniční vztahy nebyly doposud navázány, Český stát je však rozhodnut uznat mikronárody, které uznají Český stát, jako nezávislé a zříct se nároků na jejich území.
Pokud jde o zahraniční politiku, stát si chce uchovat politickou neutralitu.
Administrativní členění[]
Český stát se dělí na kraje, které svými hranicemi přibližně odpovídají krajům ČR. Kraje se pak dále dělí na okresy. V čele každého kraje stojí župan, který je jeho správcem. Problém je, že hranice krajů neodpovídají zemským hranicím mezi Čechami a Moravou. Lze tedy očekávat, že hranice krajů budou změněny.